Příběhů z letošních povodní bylo a bude napsáno hodně. Můj je o Jirkovi, píše ředitelka šumperské Charity.

Charita pomáhá lidem v nouzi, co jí síly stačí. Někdy je ale potřeba ruka navíc. A v době povodní… V případě dobrovolníka Jirky to nebyla jen ruka. Celý týden intenzivně rozvážel pomoc do míst, které povodeň v našem okolí citelně zasáhla. Charita zajišťovala sociální šetření na místě, prostředky i materiální pomoc, koordinovala lidi a nad rámec toho musela zajistit v maximálním rozsahu standardní péči o klienty. Paní ředitelka Jana Holubářová by tímto dopisem chtěla z celého srdce poděkovat všem, kdo při povodních pomáhají. A my spolu s ní… Těch Jirků jsme v posledních dnech potkali spoustu…

Příběhů z letošních povodní bylo a bude napsáno hodně. Můj je o Jirkovi. Jirka je povoláním hasič, ale také tatínek od dvou dětí, manžel, skaut, farník a od letošních povodní pro mě dobrovolník s velkým „D“.

Po víkendových povodních mi v pondělí 16. září pozdě večer zavolal, jestli nevím o někom nebo o místě, kde by skupinka dobrovolníků mohla pomoci. Ještě v nočních hodinách jsme se domluvili o výjezdu hned druhý den do Jindřichova, obce zasažené povodní. Netušila jsem, že z jednoho večerního hovoru se rozvine intenzívní spolupráce - Charity Šumperk s dobrovolníkem Jirkou - na několik příštích dní. Spolupráce o maximální důvěře s minimem formálnosti, Jirkově neúnavné obětavosti pomáhat nejrychleji tam, kde je třeba.

Jako schopný hasič vždy dobře zmapoval a vyhodnotil, co je třeba lidem nejrychleji zavézt. Hned v úterý tak vezl čerstvý chleba a pitnou vodu, ve středu ráno stál před obchodem a čekal na to, aby mohl nakoupit lopaty, hrabě, kolečka, smetáky. Vůbec jsem nechápala, jak to všechno může zvládnout – každý den nakoupit přívěs nářadí, zaplnit auto a projet oblast od Bohdíkova po Staré Město… a k tomu mi několikrát během dne podat hlášení, co je třeba zajistit na další den a jestli se mi ještě podaří sehnat finance. Vše se podařilo. Díky dalším úžasným lidem, kteří svými dary podpořili nákup 550 lopat, hrábí, koleček, 300 košťat, mopů, rejžáků, 100 dezinfekcí a čističů a dalších 2 000 rukavic, kbelíků, pytlů a jiných potřebných věcí, které Jirka rozvezl během čtyř dnů. Pomyslnou třešničkou na dortu byl rozvoz 32 IBC kontejnerů na užitkovou vodu na Jesenicko další dva dny. Rychle a hlavně cíleně dodat pomoc až na místo – to byly hlavní přednosti Jirkovy obětavé práce.

Velkým a hlavně milým překvapením pro mě bylo i to, že během těchto závozů nenosil na sobě ani hasičskou uniformu, ani skautský kroj, ale červené charitní tričko. A tak velké poděkování Jirkovi i všem dalším dobrovolníkům za všechny, kterým pomohli, a to nejen lidem zasažených povodněmi ale i Charitě samotné.

(JH)