Rozhovor s ředitelkou Janou Bielikovou

Šumperský tisk REJ uveřejnil rozhovor s ředitelkou Janou Bielikovou o mobilní hospicové péči.

Jana Bieliková: „Péče o umírající je stejně důležitá, jako péče o sportovce nebo o mládí.“

1.března 2020, 20:00, Hana Písková

O tom, že by se vzdala práce učitelky a začala dělat úplně jinou profesi, nikdy nepřemýšlela. Tvrdí, že do pozice ředitelky Charity Šumperk se dostala nečekaně. Jana Bieliková o sobě říká, že je holka z dědiny, která si ze začátku sama sebe jako ředitelku ani nedovedla představit. Přesto je dnes ve své práci šťastná a jako věřící říká, že Pán Bůh věděl, kam ji posílá. Za svou hlavní prioritu považuje rozjezd a postupný rozvoj mobilní hospicové péče na Šumpersku, a právě o tom, jsme si povídaly.

Než jsem se za vámi vydala, udělala jsem si malý průzkum a zjistila jsem, že o mobilní hospicové péči lidé vlastně skoro nic neví. Mají většinou představu, že se umírající člověk někam převeze a tam se o něho postarají. Jak byste ten pojem vysvětlila?
Mobilní hospic funguje tak, že specializovaný, takzvaný multidisciplinární tým, zajíždí do domácností pacientů a zajišťuje péči v domácím prostředí. Nutnou podmínkou je stálá přítomnost pečujícího člena rodiny. Nejedná se o typ péče, kdy leží doma někdo sám, opravdu je třeba přítomnost pečující osoby. Pokud někdo tuto možnost nemá, takovým lidem pak slouží kamenný hospic, který je nejblíž na Svatém Kopečku a nebo nemocnice. Další podmínkou pro využití mobilního hospice je to, že u pacienta už byla ukončena aktivní léčba a je pravděpodobné, že dožití toho člověka se měří na dny, týdny, maximálně měsíce. Principem hospicové péče je, aby nemocný netrpěl nesnesitelnou bolestí, byla respektována jeho lidská důstojnost a nezůstal osamocen – a to je možné i v domácím prostředí pacienta.

Kdo tvoří multidisciplinární tým v případě mobilní hospicové péče?
Ten tým je složen z paliatra - odborného lékaře, který přijímá pacienta do péče a pravidelně, nebo dle potřeby, ho navštěvuje. Jsou v něm i další lékaři, kteří většinou toho člověka a jeho rodinu znají. Často se jedná o praktického lékaře. Dále ho tvoří vrchní paliativní sestra a zdravotní sestry pro specializovanou paliativu (specializovaná péče, která zaměřuje pozornost na nevyléčitelně nemocného člověka – pozn.red.), sociální pracovníci, psycholog i duchovní, kteří pomáhají zvládnout toto těžké období umírajícímu i jeho rodině. Tým poskytuje komplexní péči, funguje 24 hodin denně, ať je všední den nebo svátek.

Je tento typ péče vhodný pro každého člověka, jehož život se blíží ke konci?
Ne vždy. Někteří lidé jsou v takovém stavu, kdy už by to oni ani jejich rodina z různých důvodů doma nezvládli a je pro ně vhodnější pobyt v nemocnici nebo v jiném zdravotnickém zařízení. Snažíme se vždy doporučit takový typ péče, který vyhovuje tomu konkrétnímu člověku tak, aby mohl odejít klidně a pokojně.

Všimla jsem si, že lidé často moc nevnímají rozdíl mezi zdravotní a sociální službou. Pracovnice Charity nazývají prostě pečovatelkami.
Máte pravdu, ale pečovatelky jsou pracovnice v sociálních službách. Ty pomáhají s hygienou, převlékáním lidí, běžným úklidem, podáváním stravy a dalšími pracemi, kterými ulevují rodině v náročné péči a rodina se je objednává dle svých požadavků a našich doporučení sama. Zatímco zdravotnické úkony jsou indikované lékařem nebo nemocnicí a dělají je zdravotní sestřičky, které jsou pro to speciálně vyškolené.

To jsou ty, které známe třeba z filmu Domácí péče?
Klasická domácí zdravotní péče znamená třeba převazy ran, podávání léků, aplikaci inzulínu, měření tlaku a podobně. Spadá pod ni i všeobecná paliativa, tedy péče o umírající, kteří sice ještě nemají ukončenou léčbu, ale už je zřejmé, že jejich život spěje ke konci třeba v řádu měsíců nebo i let. Takovým pacientům je lékařem přidělen takzvaný Signální kód a umožňuje nám například více návštěv u něj doma několikrát za den. Mobilní hospicová péče je naprosto speciální, její zdravotnická složka poskytuje především tišení bolesti a dalších nepříjemných projevů většinou závažných onkologických onemocnění. Využívá léků tišící bolest a speciálních zdravotnických pomůcek jako jsou lineární dávkovače, kyslíkové přístroje apod. Tento typ péče je pro organizaci velmi náročné zajistit, ale jsem ráda, že Charita Šumperk tuto možnost pomoci umírajícím má.

Jste schopni uspokojit všechny žadatele?
Protože se ta péče teď rozjíždí, tak v podstatě ano, jsme schopni uspokojit všechny žadatele. Předpokládáme, že tuto službu budeme rozvíjet. Jsem pyšná na práci našich lidí. Je velmi kvalitní, nejen po té odborné stránce, ale i po stránce lidské. Máme dobře proškolený tým a v něm opravdu šikovné lidi.

Dá se říct, že stoupá počet lidí, kteří se rozhodli svého blízkého dochovat doma?
Určitě. Ten trend sílí. Jen za loňský rok jsme pomohli doprovodit 46 pacientů.

Spoustu lidí bude zajímat, kolik nás ta péče bude stát?
Ta péče rodinu nestojí nic. Je hrazená přes pojišťovny, takže je zdarma. Samozřejmě, pokud si rodina chce kupovat nějaké nadstandardní věci, tak to funguje jako v každé jiné klasické zdravotní péči.Tento typ péče je velmi náročné zajistit.

A jak si lidé mohou o tuto péči zažádat?
Při plánování odchodu ze zdravotnického zařízení a přání pacienta poslední dny, týdny života strávit doma, stačí požádat lékaře o zajištění domácí zdravotní péče Charitou Šumperk.
Ten pak kontaktuje vrchní sestru Charity Šumperk a vše další už zajišťuje naše organizace.


Do jaké vzdálenosti tuto péči nabízíte?
Jezdíme až do Starého Města, na Hanušovicko, až k hranicím. Naše podmínky jsou dané pojišťovnou. Měli bychom všude dojet do hodiny, do vzdálenosti 40 kilometrů. Když napadne sníh, je to problematičtější, ale zvládáme to.

Předpokládám, že bez dárců, sponzorů by to asi nešlo.
Měli jsme obrovské štěstí. V našem regionu se našel člověk, který nám věří a díky jeho štědrosti a pochopení jsme se do tak náročného projektu mohli vůbec pustit. Chceme mobilní hospicovou péči rozvíjet, aby se dostala do většího povědomí lidí a doufáme, že i do budoucna se najdou dárci, kteří pochopí, že péče o umírající je stejně důležitá jako péče o sportovce nebo o mládí.